Fakt žijeme v přítomnosti?

Taky neustále slyšíte, že bychom měli žít "tady a teď" nebo ve "flow"? Může nás to až zarazit. Vždyť jsem právě teď ! Ale převážně tomu tak není.

Tak například. Zdá se vám jistě úplně normální se dívat na předpověď počasí. Jasně, jdete do lesa a nechcete zmoknout. Vadilo by tak moc, kdybychom si jen nabalili pláštěnku navíc? A nebo dnes svítí sluníčko a většinu z nás už TEĎ trápí, že o víkendu bude pršet. Neustálá BUDOUCNOST.

Navíc příroda potřebuje i déšť. Zkuste někdy v létě krásně zmoknout. Je to pecka!

Jednou jsme takto ráno seděli na horách u snídaně a všichni koukali do mobilů, jak bude. V tom jedna kamarádka všem povídá:" A nechcete se podívat ven?"

Snídáme a už uvažujeme, co uvaříme na oběd. Přinejmenším neustále o jídle přemýšlíme. Nebo jdete na výšlap a musíte dopředu přesně vědět, kolik kilometrů to bude...

Nyní jsem řešila otázku rezervačního systému. Jeden "ajťák" mi vysvětloval, že to je lepší. Než jdete na lekci, můžete mrknout, zda tam bude moc nebo málo lidí, zda vůbec někdo. Víte PŘEDEM na čem jste. To je fér. ALE ještě nedávno bylo úplně normální, že jste prostě jen tak přišli na lekci. Nemuseli jste vědět, kolik lidí tam bude. Šli jste tam hlavně kvůli sobě.

I já jdu s dobou a "nehejtuju" vše, co nám život usnadňuje. Ale někdy se mi to zdá tak moc, až v tom chybíme my sami. Nicméně rezervační systém zatím nemám, ale nevylučuji to.

A co platby? Mít u sebe peníze v dnešní době, není prakticky normální. Vše funguje imaginárně přes karty, kódy a účty. Peníze jsou fikcí na účtech, které využívají úplně jiní lidé. Není vše špatně, ale zda si uvědomujeme rychlost, jakou se ženeme vpřed. Vnímáme to vůbec TEĎ?

Nemohu vynechat chytré hodinky, které jsou už nyní chytřejší než my. Přesně ví, jak se cítíme a co potřebujeme. Sportovali jsme dříve úplně stejně? Uvědomujeme si, že nás začínají řídit HODINKY místo nás samotných? Víme kolik uběhneme, kolik kalorií spálíme, jaký máme tep a tlak, ale je to vážně tak nutné?

Co je pro nás důležitější? Kolik kilometrů uběhneme a kolik spálíme nebo jednoduše jen radost z pohybu? Je možné si jít dnes zaběhat jen tak? Pohybem se živím a sama se řídím svoji intuicí. Nic proti, pokud to máte jinak!

Malinko mi to připomíná skutečnost, zda po narození dítěte je tak důležitá jeho váha a výška. Není důležitější, aby byl u mámy v bezpečí? Zda tento boj o život oba zdárně zvládli? 

Nic proti technologiím a vymoženostem dnešní doby. Já sama nyní píšu článek přes wifi, počítač a web. Jde jen o fakt, zda se to neděje o nás a nakonec bez nás. Proč jsou pro nás důležitější hodnoty, než jen dobrý pocit? Navíc opět přítomnost zde postrádám, když neustále řeším hodnoty před a po.

Jezdím autem. Vy zřejmě taky. Existuje ještě někdo, kdo autem nejezdí? Je to vážně nutné po maloměstě jet na návštěvu? Jasně, je to pohodlnější, ale opět  nám to moc nepomáhá. Vzpomenete si ještě na dobu třeba 10 let zpátky? Nyní přeplněná parkoviště. Neustále spěcháme. Ale víte vlastně kam?

Plánujete? Zdá se mi, že pomalu budeme plánovat, kdy se pomilujeme s partnerem. Už rok dopředu si hodně z nás musí nahlásit v práci dovolenou. Máme společné plánovací kalendáře, nejlépe i s plánem akcí ve škole. Sdílíme své plné diáře a oni se plní dál a dál. Takže zaměření na neustálou BUDOUCNOST.

A pak je zase hodně z nás, kteří dokola vzpomínají a povídají staré známé historky. Nebo na staré známé přátele, kteří už tu ani nejsou. Nebo si třeba vyčítáte, co jste mohli udělat v danou chvíli lépe nebo jinak. Úplně se v tom rochníme. Rochníme se v MINULOSTI.

Nechytejte mě za slovo. Je to jen úhel pohledu. Já taky plánuji nebo si na někoho vzpomenu. Jde jen o míru - rovnováhu - balanc.

Aby zkrátka opravdu převažovalo to vaše BYTÍ, to slastné TEˇˇĎ. 

Jak to udělat a proč? 

Dle mě jde o pěstování vnitřní spokojenosti. Cítíte ji, ať jste kdekoliv. Doma s dětmi, v Himalájích, na Bali u oceánu nebo třeba na Staré Hoře v Újezdě. Je to jedno, protože spokojenost vychází ne z vnějších věcí kolem vás, ale Z VÁS.

Není to pro každého. Jen pro ty odvážné, kteří jsou v dnešní extrémně pohodlné době ochotni jít do nekomfortu. Umí  brát jakoukoliv změnu  jako svůj posun vpřed. Nejdou ve stále zajetých kolejích a naslouchají sami sobě. Přeji nám, ať je každý z nás takto úspěšný na své cestě životem.

A´ť umíme brát své výzvy jako naše nejcennější poklady, které nás posouvají zase o malý krůček dál. Abychom mohli plynout ve FLOW v tak úžasné hře jménem ŽIVOT.