Život sladký jako třešně
Víte, právě jsem přišla ze Staré hory. To je jediná hora nad naším malým městečkem na Jižní Moravě. A plesám radostí. Je jaro a všude tam rostou bylinky a hemží se to překrásnými vůněmi a barvami. Je fascinující sledovat všechna roční období a jejich proměny. Stále žijeme v představě, že vše tu řídíme my. Ale pokud chodíte do přírody, tak je vám jasné, že jsme jen malinkou součástí velkého, dokonalého celku.
Právě při sběru červeno-černých slaďoučkých třešní jsem si uvědomila, jak až může být život sladký a jak si to někdy vědomě, či nevědomě nevychutnáváme. Možná si toho všimneme až na smrtelné posteli, kdo ví. Třeba budou další šance si to ještě zase opravdu užít.
Já vím, asi namítnete. "Přece musím uživit rodinu, bez práce nejsou koláče, bez peněz do hospody nelez...".Já to vlastně beru. Ale my jsme těm papírkům dali obrovskou moc a začaly nás doslova ovládat. Ale nebojte, nebude to beznadějný pohled na život. Jen jsme trochu lapeni svou důležitostí v práci, věnujeme příliš pozornosti médiím, facebooku a úplně pomíjíme sami sebe a tu nádheru kolem nás. Většina z nás jsme civilizací tak pohlceni, že už ani nechodíme do lesa a tu krásu nevidíme.
Pozorností, kterou jsme dali ven, jsme přestali vidět sami sebe. Jak moc mocní jsme v našich životech. Jak bezmocnými se stáváme, když věnujeme pozornost všemu a všem kolem, kromě sebe. Není to sobectví. To vypadá jinak. Přestali jsme si sebe úplně všímat, svých pocitů, co nám říká naše tělo nebo slyšet tu nádheru, třeba když jdete ven a zpívají ptáci. Je to koncert! Je to pro mě meditace. Prosté bytí. Je to nesmírná blaženost a my ji často nahrazujeme těmi chvilkovými, pomíjivými prožitky.
Tato hojnost je všude kolem nás, jako ty sladké třešně. Je tu pro nás a my ji nevidíme nebo si ji nevšimneme. Mně to vlastně nevadí, vidím tu hru jaká se tu možná hraje. Je o energii. Taková přetahovaná o naši energii a pozornost. Možná nastal správný čas si ji vzít zase zpět. Méně nakupovat a více chodit ven. Začít si opět užívat ty každodenní, obyčejné dny. Třeba se svými dětmi. Děti ani den přestat řídit, jen naslouchat a nechat se unášet rytmem symfonie jménem "Život".